Last updated: 21.10.2004 09:01:58

    Justus Freiherr von Liebig byl německý chemik, žijící v letech 1803 - 1873. Byl to žák Gay - Lussacův a přítel Wöhlerův. Propracoval metody kvantitativní organické analýzy. Zabýval se jako první vědec vůbec problémem výživy lidstva. Vydal o tom v roce 1840 spis, v němž vysvětlil své názory na výživu rostlin, tzv. minerální teorii a "zákon minima". (Rostliny potřebují k výživě minerální látky, hlavně N, P, K; rostlina dobře prospívá jen tehdy, pokud má dost prvku, kterého je v půdě nejméně.) Prokázal také, že organismy získávají energii "spalováním" potravy. Liebig je považován za zakladatele agrochemie a průkopníka fyziologie a biochemie výživy.
    Přibližně v polovině 19. století došlo mezi Liebigem a francouzským chemikem a mikrobiologem Louisem Pasteurem (1822 - 1895) ke sporu, který vešel do dějin. Pasteur sledoval mléčné a později ethanolové kvašení a tvrdil, že tento ptoces je vázán na živé buňky. Liebig jako antivitalista tvrdil, že kvašení je čistě chemický proces - rozklad mrtvých částí buněk. Boj o vysvětlení kvašení se vlekl léta. Klíčem k řešení sporu byl v roce 1897 pokus berlínského profesora Eduarda Buchnera (1860 - 1917). Připravil šťávu z rozdrcených kvasnic (bez buněk) a úspěšně ji zkvašoval. Ukázalo se, že kvašení je chemický proces, ale i to, že enzymy jsou produktem organismů. Pokus přispěl k osamostatnění biochemie a ke vzniku enzymologie.

Optimální rozlišení - 1024x768, minimálně 800x600.

© Michal Bachman, 2002-2004

Veškeré ohlasy prosím sem.