| |
Antonie
Laurent de Lavoisier byl všestranný francouzský vědec, žijící v letech
1743 - 1794). Byl vynikajícím experimentátorem a autorem četných pojednání
z oboru geologie, fyziky, matematiky a především z chemie. Věnoval se též
obchodní činnosti (zprvu jako podílník, později vedoucí továrny na ledek
a také generální nájemce daní). Z této činnosti financoval svůj společenský
a vědecký život. Za francouzské revoluce byl označen za nepřítele lidu a
v roce 1794 byl popraven.
Přispěl především k rozšíření
metod kvantitativní analýzy, k vysvětlení procesu dýchání a hoření a tím
i k vyvrácení flogistonové teorie. Použil experimentální výsledky jiných
badatelů (především Scheeleho a Priestlyho) se spalováním
a žíháním látek, jejich pokusy ověřil a mnohé jako původní sám
vypracoval. V roce 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační
teorií. Třebaže v ní bylo ještě leccos nejasného, přispěla k tomu, že
se konečně přestalo věřit, že vzduch je nerozložitelná látka a začalo
se brát jako fakt, že kyslík - složka vzduchu - podporuje dýchání a hoření.
Lavoisier též vypočítal, že kyslíku je ve vzduchu jedna pětina a zbytek
tvoří dusík. Z kvantitativních pokusů vyvodil zákon zachování
"hmoty", za jehož objevitele je spolu s M. V.
Lomonosovem považován. Lavoisier byl též spoluautorem pokusu o první
racionální názvosloví chemických látek. Návrh vyšel knižně roku 1787 a
byl vysvětlen v jeho učebnici z roku 1789.
  
| |
|
