| |
Jöns
Jacob Berzelius byl všestraný švédský badatel, žijící v letech 1779 -
1848. Byl autoritou v chemické teorii i v chemické analýze první třetiny
19. století. Rozpracoval Daltonovu atomovou teorii a
vypracoval dualistickou slučovací teorii. Významně zdokonalil chemické názvosloví
a symboliku (1819). Daltonovy znakové symboly prvků
nahradil písmenovými symboly, které používáme dodnes. Zabýval se katalýzou,
isomerií, izomorfií (zavedl pojem alotropie a označení mer).
Pro
svou slučovací teorii využil první elektrochemické poznatky. Předpokládal,
že vlastností atomů prvků jsou elektrické náboje. Podle toho rozdělil
prvky na elektropozitivní a elektonegativní, pouze vodík byl přechodným
prvkem. Představoval si, že slučováním atomů vznikají binární sloučeniny,
které mohou mít ještě kladný nebo záporný náboj, a reagují proto s dalšími
částicemi s opačným nábojem (odvozoval tak například různé soli.)
Berzelius
byl výborný experimetátor. Objevil nebo spoluobjevil několik prvků, jako je
selen, cer, křemík nebo thorium a podle kyslíkového základu (s hodnotou
100) stanovoval přesnější "atomové váhy" prvků. Jeho druhá
tabulka "atomových vah" z roku 1829 obsahovala již 53 prvků.
Berzelius analyzoval též organické sloučeniny. Třebaže použil název
orgynická chemie "Organisk kemi" v roce 1806 - rozlišoval ještě
dlouho "roslinnou" a "živočišnou" chemii (až v roce 1844
připojil podtiltul organická chemie). Patřil také k nejzatvrzelejším zastáncům
vitalismu.
  
| |
|
